Modely útoků na šifru

Útočník se snaží získat původní zprávu (plaintext) nebo klíč použitý k šifrování. Různé modely útoků definují, jaké informace má útočník k dispozici:

• Útok hrubou silou (brute force)
  • Útočník zkouší všechny možné klíče, dokud nenajde ten správný.
  • Cílem je odvodit klíč nebo způsob, jakým šifra funguje.
  • Odolnost závisí na délce klíče – čím delší klíč, tím je útok neproveditelnější.
• Útok se známým ciphertextem (known-ciphertext attack)
  • Útočník má přístup pouze k zašifrované zprávě (ciphertextu).
  • Využívá statistických vlastností zašifrované zprávy a hledání vzorů
• Útok se známým plaintextem (known-plaintext attack)
  • Útočník má přístup k páru otevřeného textu a odpovídajícího šifrovaného textu.
  • Analýzou těchto párů se snaží odhalit klíč nebo vzor, který by umožnil dešifrování dalších zpráv.
• Útok se zvoleným plaintextem (chosen-plaintext attack)
  • Útočník může zvolit specifický otevřený text a získat jeho šifrovanou verzi.
  • Tato schopnost mu umožňuje analyzovat, jak šifra reaguje na různé vstupy, a potenciálně odhalit slabiny v šifrovacím algoritmu.
• Útok se zvoleným ciphertextem (chosen-ciphertext attack)
  • Útočník má možnost dešifrovat vybrané šifrované texty a zkoumá, jaký otevřený text jim odpovídá.
  • Tento model útoku je zvláště relevantní u asymetrických šifer, kde může útočník využít veřejný klíč k šifrování zpráv a analyzovat jejich dešifrování.
• Útok bočními kanály (side-channel attack)
  • Útočník využívá fyzické vlastnosti šifrovacího zařízení, jako jsou časové zpoždění, spotřeba energie nebo elektromagnetické záření.
  • Nejčastěji čtení uložených klíčů v operační paměti systému