Signály a informace
Signál
Signál je v obecném smyslu jev, který nese informaci o stavu systému, ze kterého pochází. Může to být fyzikální veličina (např. elektrický proud, světelné záření, zvuková vlna), chemická látka, biologický proces, ekonomický ukazatel, nebo cokoli jiného, co nese informaci o nějakém ději nebo stavu.
Signály můžeme rozdělit do dvou hlavních kategorií:
- Analogové signály: jsou spojité signály, které mění svou hodnotu plynule v čase.
- Digitální signály: Jsou nespojité (diskrétní) signály, které nabývají jen konečného počtu hodnot.
Základní typy signálů
V oblasti zpracování signálů a elektroniky se běžně setkáváme s základními typy signálů, které slouží jako stavební kameny pro komplexnější signály a systémy. Mezi nejdůležitější patří jednotkový impulz a jednotkový skok.
Jednotkový impulz
Jednotkový impulz (Diracova delta funkce) je ideální signál s nekonečnou výškou a nulovou šířkou v jednom bodě v čase. To znamená, že pod křivkou impulzu v libovolném intervalu obsahujícím t = 0 je plocha rovna 1. V praxi je nemožné realizovat fyzický impulz s nekonečnou výškou, ale pro teoretické a analytické účely je Diracův impulz velmi užitečný.
Jednotkový skok
Jednotkový skok (Heavisidova funkce) je ideální signál, který má hodnotu 0 pro t < 0 a hodnotu 1 pro t ≥ 0. Matematicky se definuje jako:
Systémy
Systém je věc, která dokáže vytvářet, zpracovávat či vysílat signály.
Kauzalita systému
Stabilita systému
Časová závislost systému
Impulzní odezva
Impulzní odezva \(h[n]\) je funkce, která popisuje odpověď systému v závislosti na čase. Jinak řečeno, udává, jak systém reaguje na jednotkový impulz v čase.
Important
Výstup LTI systému lze plně právě impulzní odezvou, protože při konvoluci impulzní odezvy se vstupem dostaneme výstup celého systému
Přenosová funkce
Přenosová funkce \(H[z]\) je funkce, která popisuje odpověď systému v závislosti na frekvenci. Jinak řečeno, udává, jak systém reaguje na jednotlivé frekvence.
Note
Přenosová funkce ukazuje, jak systém jednotlivé frekvence zesiluje či zeslabuje.
Lineární časově invariantní systémy
Lineární časově invariantní systémy (zkráceně LTI) jsou takové systémy, ve kterých platí dvě vlastnosti:
- Linearita, kdy platí aditivita \(f(a + b) = f(a) + f(b)\) a homogenita \(f(\alpha \cdot a) = \alpha \cdot f(a)\)
- Časová invariance, kdy platí \(f(x[t - t_0]) = y[t - t_0]\)
V praxi to znamená, že chování LTI systémů není závislé na čase. Díky tomu můžeme jeho výstup získat konvolucí s impulzní odezvou.