Hardvardská architektura

Harvardská architektura je alternativou k von Neumannově architektuře, která odděluje paměť pro data a instrukce. Každý typ paměti má svou vlastní sběrnici, což umožňuje současný přístup k instrukcím i datům. Díky této separaci nedochází k zpomalení, protože přenosy dat a načítání instrukcí mohou probíhat paralelně, což výrazně zvyšuje propustnost systému.

Harvardská architektura se často používá v vestavěných systémech a mikrořadičích, kde jsou výkon a efektivita kritické. Například procesory typu RISC a některé digitální signálové procesory (DSP) využívají tuto architekturu. Přestože je harvardská architektura efektivnější pro určité aplikace, její implementace je obvykle složitější a dražší než u von Neumannovy architektury.